Programování lokomotivních dekodérů

Pro rozlišení dekodérů na kolejišti je nutné, přidělit jim konkrétní adresy. V případě NMRA DCC se tak děje pomocí programovacích příkazů vysílaných ústřednou. Takto lze nastavit, kromě adresy, také vlastnosti dekodéru. U lokomotivních dekodérů jsou to, například, max. rychlost, či charakteristika rozjezdu a zastavení.

U části dekodérů lze parametry měnit za běžného provozu ( operations mode programming, programming on the main ). Tento režim neumožňuje měnit všechny parametry, nezbytná je také znalost adresy dekodéru. Režim však nevyžaduje žádná další hardwarová rozšíření systému.

Alternativou je programování v tzv. servisním módu. V tomto případě musí být nastavován jen jeden dekodér, s tím, že příkazy jsou většinou adresovány všem. To umožňuje, pracovat s dekodérem bez znalosti jeho adresy.

V servisním módu může dekodérem protékat jen omezený proud ( norma stanoví maximálně 250 mA ). Toho lze docílit více způsoby, např. výkonovým rezistorem, zapojeným sériově s dekodérem, resp. s tzv. programovací kolejí.

Kromě programování, lze v servisním módu také číst hodnoty nastavené v dekodéru. Pak je ale nutné, systém dále doplnit o detektor potvrzování.

Autorem jednoho z možných řešení, původně určeného pro starší projekt DCC-MB, je Martin Pischky. Na následujícím obrázku je schéma zapojení po drobných úpravách.

Schéma

Bod II ve schématu detektoru potvrzování odpovídá stejně označenému uzlu ve schématu boosteru.
Výstup SENSE obvodu L6203 není, během programování, veden na zem přímo, ale přes rezistor. Na tomto rezistoru jsou sledovány potvrzovací pulsy komparátorem ( dekodér potvrzuje dotazy zvýšením odběru proudu ). Optočlen je připojen na svorky RI, RTS a GND sériového portu - viz. schéma připojení boosteru k počítači. Tolerance hodnoty odporu rezistorů 10000 a 13000 ohmů je nejvýše 1%.

 

Pro programování dekodérů lze využít volně dostupné programy. Například aplikaci Thomase Borrmanna.

Význam jednotlivých nastavovaných parametrů továrních dekodérů bývá uveden v jejich manuálu ( výroba lokomotivních dekodérů v domácích podmínkách je neefektivní ).

V manuálu rovněž naleznete způsob montáže dekodéru. Obvyklé zapojení však počítá se současným svícením předních bílých a zadních červených světel lokomotivy, v důsledku jejich společného propojení. Tento stav však není korektní v případě, kdy lokomotiva táhne další vozy - červená světla označují konec vlaku.

Jedním z řešení je, připojit každé ze světel na jiný funkční výstup dekodéru, což ale mnohdy znamená využití všech dostupných výstupů. Další řešení ukazuje následující schéma ( vč. naznačení konektoru dle NEM 652 ).

Schéma zapojení

Zapojení je použitelné obecně, hodnoty rezistorů R1 a R2 se však mohou, u různých dekodérů a použitém tranzistoru, lišit. Možná kombinace: dekodér Lenz LE1025E, tranzistor BC547, R1 1200 ohmů, R2 vynechán.

Rovněž odpor předřadných rezistorů LED závisí na typu diod. Obvykle je dostačná hodnota 1000 ohmů.